Přednáška

Žijeme v čase kedy vývoj a dostupnosť komunikačných a informačných technológií mení denný život aj na okrajoch civilizácie. V hľadaní možností pre budúci vývoj nás sprevádza jav, kedy architektúra zdanlivo stratila charakteristické /čitatelné/ výrazové prostriedky. Čo následuje po urputnosti presadzovania sa modernej architektúry prípravou a realizáciou jedného extrému za druhým?

V zámere vyhnutia sa spôsobu tvorby formou osobných rozhodnutí a riešení len funkčných kritérií a estetických /zobrazovacích/ hodnôt architektúry sme postúpili k tvorbe systémových riešení. Ide o proces minimalizácie vonkajších autorských zásahov v záujme pravdivejších výpovedí a presnejších reakcií na požiadavky kladené na stavbu začiatkom 21.storočia.

Sú prejavom adaptability algoritmov prenášaných z jednej vednej disciplíny do druhej a používania exaktnejších metód v generovaní architektonického priestoru.

Našou snohou je vytvoriť systémové riešenia, ktoré sú schopné určiť mieru a spôsob narábania so životným prostredím a ochotu kolonizovať ďalší priestor. Tieto systémy budú mať autogenerujúce vlastnosti. Miera zasahovania do procesu je závislá od zadávacích podmienok a využitia možností daných procesuálnym modelom. Sú charakteristické otvorenosťou ku korekciám v každom stupni realizácie.

Uprednostníme tým slobodu a volnosť pred diktátom autorskej architektúry? To je úloha budúcej tvorby, ktorá dúfame bude otvorenejšia vplyvu života a pôsobenia času. Dôsledkom je mnohosť v každom zmysle - rešpekt pred rozhodnutiami koncového užívatela, odraz lokálnych hodnôt prostredia, zmeny užívatelských vlastností častí jedného celku. Voláme to prispôsobivosť architektúry.

Predmetom prezentácie bude samotný proces miesto prezentácie jeho výsledku.

 

Dodatek k přednášce KSA na FaVU VUT v Brně:
Od minimalismu k organické architektuře
Jan Kratochvíl
V České republice nebylo v posledních letech zvykem, aby architektura hledala nové cesty respektive přinášela čerstvé odpovědi na aktuální témata. Z hlavního "řemeslného" proudu vybočovali snad jen Koucký nebo Ateliér 8000. Na konci 90. let se však o slovo přihlásila česko-slovenská dvojice architektů odkojená pražskou AVU. Architekti David Kopecký (1963) a Ján Studený (1966) setřeli český prach z objektu architektonického konceptu.

Domy postavené standardní řemeslnou cestou mohou plnit dobře svou funkci, mohou i dobře vypadat, ale to, co jim chybí, je právě koncept. Tedy prostředek k vyjádření přítomnosti umění v architektuře. Můžeme samozřejmě diskutovat o polohách konceptu, který lze chápat jako klíč k výsledné prostorové kompozici domu, nebo jako myšlenku, která celý dům "utáhne", atd. Koncept rodinných domů ksa. je však bohatší a vícevrstvý.

Vzhledem k nonkonformní filozofii architektury této dvojice, se jí nedaří realizovat větší množství staveb. Investoři dosud postavených domů jsou vesměs pokrevně nebo velmi blízce s autorskou dvojicí spřízněni. Síla jejich konceptu však oslovila kurátory pro čs. příspěvek na letošním benátském Bienále. Bohužel výsledné vyjádření úvah o fenoménu architektury bez architektů spíše zklamalo, než zaujalo. Podle reakcí odborné veřejnosti v médiích dochází spíše k subjektivnímu výkladu tohoto tématu. Já osobně jsem velmi dlouho pokládal ksa. za radikální frakci současného minimalismu, avšak pravda je mnohem barevnější.

Prezentace na letošním bienále měla být jakýmsi návodem pro porozumění dosavadních realizací ksa. Měla odkrýt podstatu konceptu "architektury bez architektů", což se jí očividně nepodařilo. Inu, každý pátek není svátek.

Osobně jsem se již smířil s označením minimalistická architektura i přesto, že se jedná o uměnovědný nesmysl. Základní tezí minimalismu v umění je naprostá rezignace na obsahovou stránku uměleckého díla, což se v architektuře demonstruje velmi obtížně, protože architektura bez obsahu jaksi ztrácí svůj smysl. Architektura bez obsahu (funkce) je pravděpodobně jen sochou. Každopádně jako minimalistická architektura je označována tvorba asketická na formální projevy, nesentimentální a celkově věcná. Všeho by mělo být co nejméně - materiálů, detailů, forem… To je ten pravý minimáč. To vše můžeme v architektuře ksa. nalézt a právě na základě těchto zjištění jsem je podvědomě automaticky chápal jako minimalisty.

Alexandr Skalický kdysi napsal, že minimalismus v architektuře již není to, co býval, a že dochází k jeho proměnám, které demonstroval na příkladě londýnské Tate Gallery od švýcarské dvojice Herzog + de Meuron. Posun v minimalismu způsobují právě tendence mířící na konceptuální složku architektury. Minimalismus dokáže koncept vyjádřit pravděpodobně lépe než jiné ismy, což už je úplně na hlavu postavené a tento stav by měl vyvolat změnu termínů, tedy spíše používejme označení konceptualismus. V souvislosti s architektonickým názorem ksa. je ještě dobré nakousnout fenomén organické architektury. Za tento pojem se během vývoje architektury skryla tak velká řada názorů, že dnes je organiku takřka nemožné definovat. Frank Lloyd Wright jí chápal růst svých domů a jejich zakořeněnost v přírodě, někdo ji vnímá jako protipól k ortogonálním tendencím, a co na to ksa.?

Minimalismus ksa. je pouze první plán, je podhoubím pro další architektonickou fázi jejich domů. V druhé fázi vystupuje ksa. pouze jako pozorovatel nebo kmotr (?) domu. Uživatel sám modifikuje a obohacuje architektonické dílo. To získává další plány, další vrstvy a celkový charakter domu se v čase organicky mění - stavba žije, roste. V případě Senecké chaty u jezera, tento proces funguje spíše jako časoprostorová demonstrace, kdy se dům svým venkovním pláštěm probudí, a pak zase usne, tedy další vrstvy u něj nepřibývají, zato rodinný dům ve Stupavě již vyjadřuje koncept "architektury bez architektů" mnohem lépe. Kolaudační podoba domu působila v časopisech skutečně minimálně, což muselo nutně vyvolat reakci uživatelů, kteří začali svůj dům organicky zabydlovat. Začalo přetváření schrány darované architekty do své uživatelsky ideální podoby. Proces se prý velmi dobře vyvíjí, avšak investor nechce výstupy "bezarchitektonického konceptu" veřejně demonstrovat, což musí každý konzument architektury pochopit, protože fotografie soukromého interiéru nemusí vždy sloužit pro účely uměnovědného studia… Posledním kouskem v "bezarchitektonické" sérii ksa. je rodinný dům v Košicích, konstrukčně velmi podobný Stupavě. Právě nosná konstrukce musí umožňovat budoucí organické zásahy obyvatel. Z tohoto důvodu volí ksa. ocelové skelety, což jistě není nejlevnější, nicméně výsledný efekt stojí za to. Osobně mám pocit, že organická fáze v tomto případě již proniká do fáze první, takže epocha "architektury bez architektů" se jeví jako mlhavá. Vždyť již samotná prezentace v Benátkách počítala s prostorovou maxitiskárnou, která by budovala bydlící strukturu podle přání obyvatel. Prvotní architektonický skelet by tak infikovala vůle obyvatel, kteří by svobodně "zateplovali" a "oblékali" své domy.

Výsledným dojmem z konceptu ksa. je utopická vize architektury, kterou lze v menší míře uskutečnit na drobných stavbách, avšak za nesmírného pochopení investora, který je uváděn do situace, jež není v dnešní společnosti konformní. Procesu, který u většiny staveb v čase normálně probíhá, se ksa. pokusili zmocnit a využít jej jako nástroje pro vznik "organického" charakteru svých budov. Toto pojetí si však žádá nesmírný potenciál architekta a uživatele. Ten první musí vstoupit na křehký led chaosu a uvažovat časoprostorově, ten druhý by měl kultivovaně architekturu rozvíjet, čehož podle mého názoru není schopen, a právě proto si najímá architekta. Architektura se tedy jako profese hájí právě uměním tvorby kvalitního životního prostředí. Je otázkou, jestli tuto pravomoc mají architekti vědomě přenést i na investora, já se však domnívám, že jen v ojedinělých případech. Výsledky organiky ze strany investorů lze sledovat na mnoha místech naší země. Není problémem kumulovat kvalitu, ale většina Čechů kumuluje spíše bezhodnotné kýče, což uměl Andy Warhol, avšak konzumní reklamou zmasírovaný mozek nikoliv.

Snaha po kultivaci důsledků minimalismu v architektuře je patrná. Herzog a de Meuron oživují své fasády, zpětně uvádí do architektury humánní faktory. Minimalismus se stává jen kašírkou a neopodstatněnou módou. Dvojici Kopecký-Studený nemůžeme k minimalismu, alespoň co se otázky bydlení týče, řadit. Jejich cíle jsou v naprosto odlišné rovině. Omlouvám se jim za mou bagatelizaci a vulgarizaci. I přesto, že nepokládám jejich benátské moto "architektura bez architektů" v současné společenské situaci za životaschopné, je pokládám za špičku česko-slovenské konceptuální architektury. Nedokáži si vybavit jiné architekty, kteří by nás na benátském Next měli reprezentovat. Vyjádřit jejich koncept bylo obtížné a výsledná prezentace to nedokázala. Osobně si jich však velmi vážím, protože jsou odvážní. A odvaha našim tvůrcům chybí. Musíme bohužel jíst a potřebujeme alespoň 21°C. Ve světě dnes na poli avantgardy bojují převážně školy architektury. Ve světě.