Přednáška

Ve své práci jsem dospěl k elementární jednoduchosti výrazu jednoho ze základních stereometrických těles - kouli. Minimalistická a konceptuální východiska čitelná v čistých a oproštěných instalacích jediného, mnohokrát se opakujícího tvaru jsem však oproti americkým umělcům nezbavil bohatého - významového, nikoli však literárního, sémantického pole. Jednoduchý a zároveň dokonalý tvar koule na sobě stále a záměrně nese stopy kovářského opracování, tedy stopy ohně a síly, která dala tvar. Prastarým způsobem doslova hnětená hmota železa odkazuje až k prehistorii lidstva, kde zpracování tohoto kovu se stýkalo se zbožnělým tajemstvím. Kovová koule byla často i modelem kosmických těles, z nichž některá pronikla ve formě meteoritů (někdy právě s vysokým obsahem železa) až na zem. Statická nehybnost a zároveň vratkost, nekonečný povrch i hmatatelná tíže, výrazně haptický povrch kovaného železa v jednoduchých konstelacích různě velikých koulí v promyšlených instalacích, tvoří základní myšlenkovou osu mé práce. Nevytvářím pouhé topologické etudy vystavené na principu seriálnosti, zmnoženém opakování a variacích jednoho motivu. Mnohem více se soustřeďuji na konkrétní realitu každé jednotlivé koule, jež má svou materiálovou osobitost, svůj vlastní kontext. Různé otvory, stopy po opracování, geometrické linky z mosazi či mědi, kontrast s vysokým leskem ocelového povrchu a další detaily odkazují spíše k ranně racionalistickému zkoumání a modelování přírodních jevů a zákonitostí, k renesančním pokusům o redukci nepřehledné mnohosti na několik úhelných momentů převedených do podoby propracovaného modelu. Záměrně se vyhýbám industiálnosti, neosobně chladnému a dokonalému opracování a precizování zvoleného tělesa. Mým tématem je naopak osobitý charakter každé koule, která se různými detaily dotýká širokého rejstříku naznačených konotací.