přednáška

Jde mi v první řadě o komplexní téma, obsahující (mnohdy únavné a vysilující) definování skutečnosti v níž se nacházíme - teprve pak je možné jisté osvobozující vykročení mimo tento rámec.

Mimo základní důvodnost práce, souvislosti a vztah k místu, jde o podstupování neustálého rizika, o zachování potřebného tajemství i jeho částečné odkrytí, o nezbytnost intuice, o intenzitu (+ ještě cosi) z dětství, o přítomnost hry, o humor, korigovanou radost i možné následné překvapení, o pracnost vykazující možnost dorozumění, o vědomí souvislostí, o nezaměnitelnost času, ve kterém jsme, včetně politiky, mezilidských vztahů a morálních i etických hodnot, ale i o neomšelost citu a napětí sexu, o vyrovnanost v dobrovolném osamění, o zastavení ve spěchu, o přijímaní ticha a vůní, o překonávání tmy směrem ke světlu… v nezastupitelné objektivitě vymaňující z trapnosti - a také jde o náhodu, která nepřichází sama o sobě. Zajímá mne možnost střetávání, snaha a schopnost obsáhnout více linií - rovin najednou s možným přesahem z jedné do druhé, stejně tak, jako koncentrace na detail i celek současně. To vše v maximálně jasné, naléhavé, lapidární, vizuální formě.

Může to být hromada, kopec nebo prostě celek, sestávající z jednotlivých dílů (řezů), je možné k němu přistoupit z kteréhokoli obvodového bodu (i úhlu) a postupovat k efemérnímu vrcholu, o kterém není jisté zda vůbec existuje…